Nerudova 1139, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tel.: +420 773 930 755, e-mail: info@pamatkovyatelier.cz
Nerudova 1139, 544 01 Dvůr Králové nad Labem, tel.: +420 773 930 755, e-mail: info@pamatkovyatelier.cz
Pohled na palác Desfours od Vítkova přes Masarykovo nádraží (1907)
Interiér paláce Desfours, schodišťová hala
Interiér paláce Desfours, vitráž posuvných dveří v místnosti 2.13.
Interiér paláce Desfours, fotogrammetrické zaměření malovaného stropu v místnosti 2.13.
Nové Město, Praha1
Veřejné stavby, Zámky
Dům čp. 1023/21 je situován na části tehdejší rozsáhlé Teisingerovy zahrady na Novém Městě. Na počátku 19. století se na těchto místech nacházel přízemní objekt manželů Laxových. kteří předmětnou zahradní parcelu od Teisingera zakoupili. Od nich ji poté získal tesařský mistr Josef Rohan. Ten v dané lokalitě realizoval rozsáhlé nákupy pozemků za účelem spekulace, neboť v souvislosti s tehdy probíhající výstavbou železničního nádraží v polovině čtyřicátých let docházelo k prudkému nárůstu hodnoty stavebních parcel. Poté byla parcela prodána ještě dvakrát. Druhý majitel Albert Klein zde nechal v roce 1846 vystavět dům. Stavitelem a autorem revidované dokumentace měl být J. Kranner (původní návrh domu vypracoval Jan Nevole). Na stavbě se dále podíleli malíř Karel Nacovský a štukatér Ferdinand Pischelt.
Ještě před úplným dokončením stavby, roku 1847, byl objekt prodán hraběti Františku Desfours-Walderode. Ten na svůj náklad dokončil reprezentativní hlavní schodiště, dvorní křídlo a další drobnější práce. Již několik let po dokončení stavby se však na dvorním křídle projevily závažné konstrukční a stavební vady, které musely být odstraněny. Menší závady vykazovaly i stropy v hlavní budově.
Kolem roku 1900 došlo ke změně vlastníka – rodina Desfours-Walderode prodala dům rodině Krasnopolski. Úpravy domu měly v této době spíše utilitární charakter; budovaly se koupelny s toaletami a upravena byla pavlač. Mezi lety 1905–1909 rekonstruovala firma Matěje Blechy některé z bytů ve všech patrech. Jednalo se zejména o honosné úpravy v secesním tvarosloví. Zároveň bylo povoleno adaptovat kočárovou kolnu na garáž pro automobil.
Dvacátá léta 20. století přinesla postupnou transformaci obytných a hospodářských prostor pro potřeby administrativy a lehkého průmyslu. Suterénní místnosti byly adaptovány na kanceláře, skladovací prostory, dílny. Rovněž vybrané prostory ve vyšších podlažích byly využívány jako kanceláře a dílny.
Po roce 1945 byl objekt převeden do správy podniku Rudé právo. Roku 1951 byl zdemolován historický skleník v zahradě. Prováděny byly spíše drobnější dispoziční úpravy a udržovací práce. Od konce šedesátých let docházelo v objektu k postupné modernizaci otopných systémů v jednotlivých podlažích. Počátek sedmdesátých let (1971 a 1972) měla být opravena střešní krytina objektu. V této době započaly rovněž spory o prohlášení objektu za nemovitou kulturní památku. Památkáři v této době podali první návrh na prohlášení objektu za nemovitou kulturní památku, řízení však nebylo zahájeno s ohledem na investiční záměry v dané lokalitě. Zástupci tiskařských podniků Rudého práva se snažili dosáhnout demolice objektu, čemuž se naštěstí podařilo zabránit.
Počátkem 80. let byl objekt s výjimkou dvorního křídla prohlášen za kulturní památku. V této době došlo i k úpravě průčelí objektu. Prostory byly tehdy využívány zejména pro administrativní a vzdělávací účely.
V roce 2001 vznikl projekt celkové obnovy objektu, podle něhož měl být dům adaptován pro administrativní účely. Ačkoliv byl návrh stavebním úřadem povolen, nebyl nikdy realizován. Obecně se uvádí, že objekt v 90. letech vlastnilo již Hlavní město Praha, v archivních dokumentech se však objevuje až v roce 2004. Objekt se již v té době nacházel ve velmi špatném stavebně-technickém stavu. Odstraněn musel být havarijní stav fasády a sneseny její nesoudržné části. Průzkum barevnosti omítek ukázal, že původní barva objektu je šedá. Zdokumentována byla rovněž vnitřní umělecká výzdoba, demontován byl dřevěný lustr, zlacené lišty a malované vitráže. Veškeré tyto prvky byly uloženy v interiéru objektu. V roce 2008 byla restaurována kachlová kamna a krbová tělesa poškozená vandaly. V následujících letech byl proveden rozšířený restaurátorský průzkum a fotogrammetrické zaměření interiérové malířské výzdoby.
V roce 2011 se hledalo nové funkční využití objektu, což vedlo k vypracování nového stavebního pasportu a posudku využitelnosti budovy. Následujícího roku v souvislosti s probíhajícími stavebními pracemi a otřesy na sousedním stavebním pozemku bylo přistoupeno k zajištění staticky nejohroženějších částí stropních maleb. Rovněž byl v této době vypracován nový restaurátorský záměr pro obnovu uliční fasády, posudek inženýrskogeologických poměrů, stavebně technický a mykologický průzkum
Na konci roku 2020 získalo objekt Muzeum hlavního města Prahy. Vypracovaný statický posudek označil objekt bez náležité opravy za nevyužitelný, jelikož by mohlo dojít ke zřícení poškozených konstrukcí.
