BÝVALÁ MĚSTSKÁ SPOŘITELNA DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM

Parcela s tehdejšími domy č. p. 3 a 4 byla zakoupena spořitelnou Královédvorskou v roce 1906. Následně byla vypsána architektonická soutěž na zbourání obou domů a stavbu nové budovy spořitelny. Celkem bylo do soutěže doručeno 35 projektů. Projekty byly opatřeny pouze hesly, autoři byly uvedeni v samostatných uzavřených obálkách. Hodnocení projektů probíhalo v několika kolech. Předsedou výběrové komise byl známý architekt Dušan Jurkovič. První cenu získali bratři V. a F. Kavalírové,  architekti a stavitelé v Praze, druhou cenu architekti Vojtěch Pikl a Václav Vejrych z Královských Vinohrad a třetí cenu architekti Valentin Hrdlička a Otakar Koťátko z Brna. I přes výhru bratří Kavalírů realizovali stavbu architekti Vojtěch Pikl a Václav Vejrych, kteří se umístili na druhém místě.

Stavba byla povolena v dubnu 1908. Výstavba dvoupatrové budovy probíhající mezi lety 1908-1910 zadaná staviteli Labouťkovi se neobešla bez problémů. V průběhu stavby byly poškozeny oba sousední domy a spor o platby souvisejících oprav musel řešit až smírčí soud. Po vypracování několika posudků, výpovědích zúčastněných a prostudování veškerých písemných materiálů dospěl soud k závěru, že k poškození sousedních objektů došlo zejména úpravami projektu při realizaci stavby a pozdě dodanými stavebními materiály. Většinu viny nesl investor, nikoliv stavitel. K předmětné stavbě jsou dochovány naceněné rozpočty stavitele i účty za stavbu samotnou.

V roce 1928 byl odkoupen sousední dům č.p. 5 za účelem rozšíření stávající spořitelny. Projekt byl v roce 1928 zadán dvojici pražských architektů Freiwald a Böhm, kteří již měli bohaté zkušenosti s realizacemi bankovních domů z jiných měst. Stavba samotná byla svěřena místnímu architektu a staviteli Karlu Jarolímkovi. Na práci se podílelo množství dílčích dodavatelů (např. František Loukota z Liberce – továrna na kovové zboží; Klazar továrna na koberce; M. Fessl a K. Kadlec závod malířský ; Kaloria – závod pro zařizování ústředních topení a větrání či Průmysl pro linoleum Praha). Stavba byla dokončena a předána k užívání v roce 1932. Po dokončení stavby nebyli zřejmě všichni zástupci spořitelny s její podobou spokojeni. Dle dochované korespondence se jim nelíbila podoba hlavní fasády s rozměrnými okny, vnitřní obklady z italského mramoru, podoba nábytku atd. I k této fázi výstavby jsou dochovány rozpočty stavitele, dílčích dodavatelů a korespondence mezi jednotlivými subjekty.

V 90. letech prošla budova spořitelny celkovou, poměrně citlivou obnovou.